Země - Terra
Že vypadá jako skleněná kulička ... ? klidně si ji zvětšete...
Planeta Země (latinsky Terra), je třetí planetou sluneční soustavy. Obíhá kolem své hvězdy ve vzdálenosti přibližně stonásobku slunečního průměru, do něhož se vejde 109krát.
Ta planeta rotuje kolem své osy přibližně jednou za 86 400 sekund, která má navíc úžasný sklon, tedy pro existenci života. A střídá se zde už miliardy let den a noc. A vše se tady tomu přizpůsobilo. A je tady měsíc, jehož parametry, jak fyzické tak oběhové, jsou natolik fascinující. A když se všechny aspekty domyslí do detailů, naskýtá se obava "Co bychom si bez něj počali" ...
Ta planeta má kovové jádro, které by nás na první pohled vůbec nemuselo zajímat... Věřte, nebyli bychom tady bez něj, a zřejmě by tady nebylo nic moc živého.
Ta planeta je "kamenná" a nesmírně geologicky různorodá, jen barvy a struktury berou dech. My máme to štěstí, že to můžeme vidět a zkoumat ... a nakonec pochopit čeho jsme součástí. Vznikalo to stovky milionů a miliardy let.
Na planetě Zemi je voda, opravdu hodně vody. Jako by někdo chtěl udělat vskutku dobrou polévku a přál si vyvarovat se suchého žvance. Je ve všem... je všude, i v nás samých. Nebyli bychom tady bez ní... jen jakési krystalické struktury.
Ta planeta má atmosféru, veskrze zázrak, jehož významu a křehkosti nedohlédneme. A ta opravdová skutečná atmosféra má jen něco kolem jednoho sta kilometrů tloušťky... je to jako tyč mezi Prahou a Humpolcem, kterou byste vztyčili kolmo z povrchu. S tyčí dlouhou jako z Prahy do Brna byste se ocitli v meziplanetárním prostoru. ISS obíhá ve výšce 408 km. To je zhruba jako z Chebu do Vyškova. Kdyby Země byla koulí o průměru jednoho metru, atmosféra by měla tloušťku necelých osm milimetrů. Je křehká ... nebyli bychom tu bez ní, bez jejího složení, které není žádnému životu lhostejné. Složení se změní ... život končí.
Všechny výše zmíněné věci nám "míchají počasí". To, které tak milujeme, ale i to, ze kterého trneme hrůzou. Když jeden z článků vypadne, nebo je narušen a něco se začíná dít, chápejme to tak, že se Země brání. Snaží se opět nastolit rovnováhu.
Jsme tedy velmi mladou součástí úžasného světa, který se formoval po miliardy let na cestě Galaxií. Je jen otázkou, proč jsme nejen mladou (možná nejmladší) ale zároveň nejdestruktivnější součástí. Jsme schopni během několika desítek let zlikvidovat a sprovodit z planety cokoli, co se utvářelo po miliony, nebo stovky milionů let, možná déle.
Dokázali jsme sami sebe přesvědčit, že jsme pány a tvůrci všeho, a tak jsme se stali autory možná největšího bludu, s jakým se tato planeta mohla kdy setkat.
O každém z těchto odstavců by se dala vytvořit série přednášek... série, ne jedna... počínaje Sluncem a konče rovnováhou ... problém je ale ještě jinde ...
A jak s tím souvisí světlo? Zcela!
Tak zase příště ...
NZ
222020
Země ... čeho jsme součástí